Jaromír Malina novým asistentem trenéra A-týmu
Dlouholetý člen Panterů Jaromír Malina bude v nové sezóně působit u A-týmu na pozici asistenta trenéra. Co ho vedlo k rozhodnutí ujat se této role a jaké jsou například jeho rituály před zápasem nám přiblížil v krátkém rozhovoru.
Jak dlouho působíš u Panterů?
K florbalu jsem se dostal na základní škole, kdy jsem začal hrát se spoluhráčem ze třídy Tomem Sovjákem. Na „Mánesce“ byl florbal sport číslo jedna, takže mě to minout prakticky nemohlo a pod panem trenérem Vaňharou jsem odehrál první západy v dresu Panterů. Mohlo to být někdy v 5. nebo 6. třídě, takže patrně od roku 2003 a po krátké anabázi jako defenzivně laděný obránce s nevalnou technikou jsem se naplno začal věnovat brankářskému řemeslu. Přibližně od 15 let u mě florbal zvítězil nad atletikou a začal jsem se mu věnovat naplno.
Trénovat mládež jsem začal někdy ve 20 letech a s roční přestávkou jsem jako trenér mládežnických týmů působil do minulé sezony. V uplynulé sezoně jsem měl na starost tréninky brankářů v mládežnických a dorosteneckých kategoriích.
Co tě motivovalo jít dělat asistenta trenéra?
S nabídkou zapojit se do „realizáku“ A-týmu mě oslovil předseda klubu Karel Ťopek po uplynulé sezoně. Nastínil mi skladbu týmu na nadcházející sezonu spolu s vizí klubu do nadcházejících let. Tím, že naprostá většina kluků v týmu byla buď mými spoluhráči nebo mými svěřenci v mládežnických kategoriích, jsem se s ní ztotožnil a po několika schůzkách s Karlem a trenérem Lukášem Petříkem jsme se na spolupráci a mé roli u týmu domluvili. Důležitou roli sehrálo i to, že v týmu (ať už hráčský kádr nebo realizační tým) jsou charakterově výborní lidé s ohromným odhodláním na sobě pracovat a zlepšovat se, kteří mají ke klubu a k Otrokovicím osobní vztah.
Tímto bych chtěl zároveň poděkovat mé manželce Báře, která mě v tomto kroku podpořila, což bylo při mém rozhodování stěžejní.
Máš před zápasem nějaký rituál, který dodržuješ?
Jako hráč jsem neměl ani tak rituály, jako spíš postupy, které měly přesnou návaznost jeden za druhým. Začínalo to kávou před zápasem, oblékání do výstroje v přesném pořadí, až po rozcvičku a rozchytání v přesném intervalu. Bylo toho fakt hodně a nechci se rozepisovat, nebo bych jen zbytečně přiživoval nepochopitelně rozšířenou domněnku, že jsou brankáři divní.
Jako trenérovi mi zůstala ta káva před zápasem. Před utkáním se snažím všímat si detailů, ať už v týmu svém, nebo u soupeře a samozřejmě správně nastavit celý tým na zápas. Také rád na střídačce stávám co nejblíže poloviny hřiště, ale to místo má patrně již rezervované kolega a budu si tak muset nalézt nové útočiště.
Jaká je tvoje přezdívka?
Spoluhráči mě většinou oslovují Jaro nebo Jardo. Jednu přezdívku jsem měl, ale tu si z pradávna pamatují snad už jen „staří fotři“ (a možná už i dědové). :-)
